Poklad #4: Forsaken

Je to Descent? Není to Descent?

Budoucnost je přesně taková jakou nám ji prezentuje 99% všech futuristických vizí. Život na planetě je v důsledku zničujícího nukleárního výbuchu prakticky nemožný, a tak se zbývající lidé uchýlili do několika málo obyvatelných míst, která se nachází pod zemí. Ale žít v podzemí nelze věčně. Proto se na svou pouť vydávají dobrovolníci ve speciálně upravených vznášedlech. Prolétávají skrze bývalé tunely kanalizace, ve kterých se to hemží roboty, tanky a věžičkami, kteří tu zbyli z arzenálu automatických obranných sil Země. Vydávají se do dávno opuštěných základen, prohledávají nestabilní jeskyně a to vše jen proto, aby nakradli trochu materiálu, který nestihl zradioaktivnit. Z vás se stává právě jeden z takovýchto "sběračů". Toť ve zkratce základní kostra příběhu. Na herního Oscara to sice není, ale svůj účel splňuje.

Rozhodují reakce, ale nevykvedlej joystick

Na svůj úkol jste sice sami, ovšem smutno vám v dlouhých tunelech rozhodně nebude. Spousta nepřátel, kteří si brousí zuby na váš skalp a občas se při jejich likvidaci opravdu zapotíte. Inteligence sice moc nepobrali, občas jen tak poletují na místě a sem tam vás počastují plivanci antihmoty. Ti chytřejší dokonce umí vypustit i raketku. Jejich předností je ovšem počet. Do místnosti se navalí klidně i deset nepřátelských strojů a při dobré konstelaci hvězd se z podlahy vysune dalších pět automatických věží. To už jednomu notně rozpumpuje adrenalin v žilách. Ostatní potupně loudují pozici...Samozřejmostí jsou souboje s finálními bossy, kteří jsou tvrďáci z nejtvrdších a i ostřílenému hráči bude chvilku trvat, než objeví tu správnou strategii, aby přiměl šéfika na kolena.

Žjoova, ta grafika! A ty efekty!

Hlavním trumfem Forsakenu však byla a je grafika. A to hlavně díky kouzelnému slovíčku, "3DFx". Mladší hráči sice teď nechápavě kroutí hlavou, my protřelejší však víme, že se tak jmenovaly grafické akcelerátory. Ano, místo NVidií a Radeonů všem majetnějším hráčům dřímalo v PC něco na způsob Matroxu Mystique, popřípadě rovnou Monster 3D a co si budeme nalhávat, Forsaken je naprosto dokonalým příkladem hry, kde byl potenciál těchto karet využit na maximum. Ovšem prezentace bývá občas jen pozlátkem, aby autoři skryli absentující hratelnost. Viděli jsme to už u Turoka, jak na tom tedy je Forsaken? Ačkoli si bere jako předobraz dvě jiné slavné tunelové střílečky, oba díly Descentu, nepovedlo se zachovat ani ždibet ze stísněné atmosféry, kterou tak proslula série Descent.

Trošku sse mm-mi to trh-á

A to je také jeden z problémů proč byla hra Forsaken neúspěšná. Autoři totiž vložili veškerou svou invenci do grafického zpracování a jaksi se vyflákli na to nejpodstatnější, hratelnost. Je to typická hi-tech záležitost, kdy vykřiknete "ooooo" nad výbuchy a "waaaaau" nad pufnutím lávy, ale po odehrání poslední mise budete mít v hlavě prázdno. Dalším důvodem proč Forsaken v roce 1998 neuspěl byla přílišná hardwarová náročnost. Přeci jen, 3D karta stála v té době astronomických 7000-8000 tisíc, což se z dnešního hlediska může zdát směšné, ale vzhledem k výdělkům té doby si ji mohli dovolit pouze nejmajetnější (v době kdy hra vyšla). Úplně jiné kafe byla ovšem konverze Forsaken na konzole. Vyšla na PlayStationu, kde zaznamenala (hlavně kvůli absentující konkurenci) celkem solidní úspěch a také na Nintendu 64 pod názvem Forsaken 64.

Společnost Acclaim odvedla dobrou řemeslnou práci. Pokud si chcete připomenout/osvěžit jak vypadaly hry konce minulého milénia, rozhodně se poohlédněte po této celkem kvalitní střílečce.

Pokud se vám líbí, zkuste také: Descent 3, Tunnel B1, Incoming: The Final Conflict

Zdroje: Gamespot.com, Mobygames.com, IGN.com