Dům plný hrůzy
Rok 1997 byl plný skvělých her, které dostávaly v tehdejších časopisech vysoká hodnocení (mnohdy dokonce absolutní), ovšem v dnešní době byste našli málokoho, kdo by si je pamatoval. Jedním z nich byl i titul Realms of the Haunting, který měla na svědomí tehdy ještě stabilní firma z Velké Británie - Gremlin Interactive. Spousta lidí se k ní ale nedostalo hned ze dvou důvodů. Do České republiky se dovezlo jen několik desítek kusů (osobní zkušenost, taky jsem si ji chtěl koupit), takže případní zájemci neměli už z principu šanci. No a za druhé, tehdy vyšel (prakticky ve stejný týden) první Tomb Raider, který tehdy uhranul prakticky celý herní svět. A i když Realms of the Haunting byl naprosto odlišným žánrem (jednalo se o first-person střílečku s výraznými adventurními prvky), spojoval ho s copatou prsaticí prvek interakce s prostředím. A jakou hru byste si koupili radši? Akční skákačku se sexy kočkou, která se na vás zubí ze spousty reklam v herních časácích, nebo divně vypadající střílečku, o které víte pouze to, že dostala v Levelu sedm bodů ze sedmi?
Klasický souboj dobra a zla
Rodinná sídla jsou klasickým prostředím, ve kterých se odehrávalo už nespočet mysteriózních příběhů. Namátkou třeba Alone in the Dark, nebo Posel Smrti. Poskytují totiž většinou vše, co si může scénárista přát. Potemnělé kouty, půdu s hrozným tajemstvtím a kletbu, kterou na sebe uvrhli předchozí nájemníci. Do jednoho takového se vydává i náš hrdina - Adam Randall, aby se dozvěděl více o tragické smrti svého otce, který skonal za záhadných okolností. Jenže ihned po vstupu do rodinného sídla se za ním zaklapnou navždy dveře a jemu tak nezbývá nic jiného, než se pustit do prozkoumávání všech místností v domě. Hned od počátku se, kromě všudepřítomného strachu, musí potýkat s nekonečnými zástupy démonů, kteří sem proudí z trhliny mezi naším a "jejich" světem. Postupem času přicházíte na to, že tím jediným, kdo může zacelit díru v časoprostoru jste vy a mimochodem, ani s tou smrtí vašeho otce to nebude tak horké. Po cestě k samotnému epicentru, které se nachází právě na pomezí mezi dimenzemi budete nacházet spoustu zbraní, užitečných předmětů a hlavně potkávat spoustu pomocníků.
Video killed the radio star
Ti se vám budou zjevovat prostřednictvím (tehdy velice populárních) videosekvencí. Ačkoliv jsou vcelku kvalitní (po technické stránce, běží však ve velmi malém okně), herecké výkony nesahají ani po kotníky těm z prvního Command & Conquer, o takové Phantasmagorii ani nemluvě. Grafice vévodí (jako jedné z posledních her vůbec) hlavně sprity, díky nimž vypadá vše docela dobře (na screenshotech), ovšem při bližším zkoumání textur se vše rozplizne do jakési nehmotné a hnusné šmouhy. Jako celek však působí docela dobře, vždyť právě na tomto enginu byla postavena i slavná adventura Normality. Ačkoliv by se z obrázků mohlo zdát, že šlo o jednoduchou střílečku, nenechte se mýlit. Docela důležité byly i prvky adventury, samozřejmě hodně omezené. Spíše než ke Quakovi se tak dala přirovnat třeba k Deus Ex, ovšem bez charakteristik. Navíc příběh netvořil pouhou kulisu, na kterou by byly jako na špagátcích navěšeny jednotlivé herní ingredience. Právě i díky oněm nešťastným videosekvencím se totiž jednalo o velmi zajímavý herní zážitek, který si málokdo mohl i díky docela vysokým hardwarovým nárokům naplno vyzkoušet.
Nešťastné konce
Realms of the Haunting je ukázkovým příkladem hry, která naprosto ve všech herních médiích dostane vysoká hodnocení (za všechny třeba PC Gamer - 86/100, PC Zone 96/100, PC Player 90/100, Level 7/7), ale naprosto nikoho nezaujala. Jednám z důležitých faktorů byla samozřejmě i velká konkurence a s tím související lehká technická zaostalost. Spritoví nepřítelé, kteří se k vám pokaždé natočili čelem v době 3D modelů z Quaka opravdu nikoho nezajímaly. Videosekvence běžely v malém okně a proto je divné, že zabíraly nehorázná čtyři CD. Navíc Gremlinu se ani trochu nepovedlo v následné reklamní kampani prodat odlišnost od jiných stříleček. Navíc se nedočkala ani "underdog" statutu, protože se na ni prostě a jednoduše zapomnělo. Gremlin samotný byl v roce 1999 koupen společností Infogrames, aby byl v roce 2003 kompletně zrušen. Je symbolické, že jen několik dní poté byla se zemí srovnána budova, ve které byl vyvíjený právě Realms of the Haunting. Byla by ale chyba ho navždy vymazat z herní historie, protože i dnes má zmlsanému hráči co nabídnout.
Pokud se vám líbí, zkuste také: Normality, Robinson's Requiem, Terminator: Future Shock
Hrál jsem originál a je to nezapomenutelná hra... myslím že ještě někdy v roce 2002 jsem ji zahrál ještě jednou a neztratila nic ze svého kouzla...ten příběh je prostě famózní :)
OdpovědětVymazat