Rozhovor s Alešem Smutným o Blízkém Východě

Jelikož v Izraeli a pásmu Gazy je situace taková, jaká je, není od věci si připomenout vcelku zajímavý rozhovor s mým kamarádem a kolegou Alešem Smutným, který má, vzhledem ke své oborové specializaci, k danému tématu hodně co říct. Sice v něm nejsou rozebírána striktně aktuální témata (datum vzniku a prvního uveřejnění - 21.11. 2006), ale většina probíraných věcí je natolik nadčasová, že by byla škoda si je nepřipomenout.

Je jen málo cest jak v České republice aktivně projevit nespokojenost s poměry, ať už domácími, nebo zahraničními. Jasně, můžete si stěžovat po hospodách, mručet si pod vousy při nočních zprávách, anebo to všechno vyklopit kamarádovi na internetu. A právě skrz onen poslední způsob vznikla idea (po četných rozhořčených reakcích jak ode mě, tak od Aleše) tohoto rozhovoru. Otevřené a nespokojené výpovědi o Blízkém východě, médiích a vůbec světě kolem nás.

Není to tak dlouhá doba, co jsi napsal do časopisu Level poměrně ostrou polemiku s názory oblíbeného Michala Rybky. Můžeš osvětlit důvody, které tě k tomu vedly? Chtěl bys popřípadě něco uvést na pravou míru?

Nu, předně já nemyslím, že by byla až tak ostrá, domnívám se, že vzhledem ke "kvalitám" článku na který jsem reagoval byla ještě velmi umírněná. Ale vedl mne k tomu, řečeno napřímo, vztek. Onen článek byl tak hloupou snůškou demagogie a nevědomosti, ovšem presentované v časopise, který (ač si to možná neuvědomujeme) formuje názorové spektrum mnoha dospívajících, kteří si právě v tomto období tvoří svůj elementární světonázor. A často idolatrizovaná persona Michala Rybky jim nyní předestřela civilizačního nepřítele – muslima. Myslím, že ještě ten den jsem napsal Pavlovi Dobrovskému na mobil něco ve smyslu, že s Levelem končím, protože ten příspěvek mne opravdu hluboce urazil. Ten mi na oplátku volal zpět co se děje, že je v zahraničí a okamžitě mi navrhl možnost reakce, za což jsem mu vděčný.

Jen mne mrzí, že jsem neměl možnost konfrontovat pana Rybku osobně, protože mluvené slovo je o něčem jiném, než papírové argumentování.

Dokázal bys určit pro lidi, kteří onen inkriminovaný članek nečetli co konkrétně tě tolik rozlítilo?

Míchání pátého přes deváté. Pařížské nepokoje, které vzešly z čistě sociální a ekonomické deprivace a netýkaly se jen muslimů (jak nedávno potvrdil i magazín Economist), ovšem byly označeny jako dílo fanatických muslimů. Až bulvární demagogie zobrazující muslima jako fanatika volajícího po zničení Západu a "západních demokracií" (mimochodem právě Irán je jedním z nejdemokratičtějších států na Blízkém východě, z hlediska voleb) a nakonec citace neuvěřitelně xenofobního a manipulativního dokumentu Já, muslim, který se dostal i před Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a který šokoval i mého otce, který jinak je v tomto poměrně odolný. Bohužel teď nebudu ještě konkrétnější, neboť onen původní článek nemám u sebe.

Celkově pan Rybka předvedl jak by vypadala absorbce palcových titulků polobulvárních českých médií transformovaná ve výzvu k obraně před musulmanem ničícím naše kulturní dědictví.

Co myslíš, že M. Rybku vedlo k napsání tohoto článku? Senzacechtivost, nedostatek aktuálních témat, nevědomost, nebo něco jiného? Navíc do časopisu, který s podobnou problematikou nemá prakticky nic společného...

No, to by ses měl nejspíš zeptat přímo pana Rybky. Já můžu jen hádat. Osobně nemám nic proti tomu, aby se v Levelu objevily i články ne až tak související s hrami, pokud se bude jednat o třeba takto krátkou rubriku. Myslím, že M. Rybka chce chvályhodně rozvinout záběr časopisu a to nemusí být ke škodě. Bohužel si ale tentokrát vybral dle mne téma, kde nemá tak velkou faktografickou základnu. Jinak myslím, že se to snažil ještě nějak naroubovat na hry, ale co pamatuji, byl to spíš takový oslí můstek. Prostě – tematické odchylky ano, ale lepší dvakrát měřit a pak ještě dvakrát, než dojde k řezání.

Podobné demagogie jsou v médiích v poslední době celkem časté. Muslim = chlápek s turbanem na hlavě a kalašnikovem v ruce, vyřvávající cosi o svaté válce. Předpokládám, že to ti musí pokaždé hnout žlučí...

A víš, že už ani ne? Tak nějak jsem otupěl, opustilo mne mladické rozvášnění :) Je toho hodně a rozčílit se pokaždé, asi bych už dostal infarkt. Pokud jde o nějaké periodikum vycházející např. měsíčně a které za to stojí, napíšu třeba reakci, nebo slušný dopis, že to zas až tak docela realita není, ale jinak to prostě nechávám být, je to jako zkoušet zastavit povodeň lžičkou.

Považuješ v tomto směru nějaké médium za objektivní? CNN to asi nebude, ale co taková Al-Jazeera, v očích mnoha "teroristická televize?" A jak bys zhodnotil situaci v českých televizích, ať už v jediné veřejnoprávní, anebo komerčních?

Nu, vysloveně objektivní nebude zřejmě žádné. Snaží se poměrně slušně BBC, z listů Guardian, v poslední době jsem přišel na chuť Herald Tribune, které poskytuje širokospektré informace.

Pojem Al Jazeery jako teroristické televize je samozřejmě hloupost. Pokud ji někdo sleduje, či čte její zpravodajství, zjistí, že je krajně nestranná a to, že ona má záznamy teroristických prohlášení? Co by za ně dalo CNN. Ostatně právě Al Jazzera je trnem v oku mnoha blízkovýchodních režimů právě proto, že si nebere servítky a klidně pálí do "vlastních" řad.

České televize jsou na tom tristně. Zpravodajství Novy a Primy jsou z rychlíku brané "exkluzivní záběry" a před krizí v Libanonu mívaly přednost potíže rybářů apod. ČT je lepší/ horší. Vše záleží na hostech, které si pozve. Její samotní redaktoři jsou bohužel často tápající v problematice a i když mají ve studiu odborníka (např. pan Tureček, Romancov apod.) často devalvují jeho přínos pitomými otázkami. Další věcí je, že občas působí zpravodajství poněkud tendenčně a například pří válce v Libanonu byly doprovodné pořady až otřesně jednostranné.

Přitom Česká televize disponuje infokanálem, ČT24, na kterém má dostatek času informovat o průběhu ze všech stran. Myslíš tedy, že to je pouze lidmi, kteří tyto materiály zpracovávají? Domníváš se, že je vůbec důležité pro průměrného Čecha, aby věděl "o co tam vlastně jde"?

ČT24 podle mne trpí akutním nedostatkem financí což se odráží na občas rozpačitých reportážích a rozhovorech. A přiznejme si, je tam vůle informovat ze všech stran?

Ale i přesto vkládám do čt24 určité naděje, snad se ukážou mé obavy z jemného "vrtění psem" lichými.

Domnívám se, že pro průměrného Čecha JE důležité, aby věděl, "o co tam jde". Bohužel si to ale nemyslí ten průměrný Čech.

Blízký Východ, to byli vždy velcí lídři, které následoval mnohamilionový dav. Ať už mluvíme o Saddámu Husajnovi, nebo Jásiru Arafatovi. Nezdá se ti, že se tento fenomén pomalu rozplývá a otěže přebírají méně vyčnívající politici?

Ani ne. Kult osobnosti (ovšem bez pejorativních středo/ východevropských konotací) se tak nějak tím regionem táhne. Sice se nemusí vždy orientovat přímo na osobnost, ale fixuje se na skupinu, či její ideologii (myšleno v menším měřítku). Dnes je v půlce Iráku Muqtada as Sadr, Libanon i mnohde jinde "okupuje" svými obličeji Hasan Nasralláh a dle států se lokálně uznávají většinou vůdčí představitelé. Samozřejmě, že za drátky může tahat někdo v pozadí, ale většinou se jedná o mediálně známé a podporované tváře, protože bez silné podpory veřejnosti se většinou daleko nepohnou.

Jaké podle tebe plynou výhody a nevýhody z toho, že téměř každý stát BV je teoreticky něco jako "one-man-show?"

Nu, většinou jde o fixaci na osobnost konkrétního člověka, který má jako každý chyby i klady. Takže může prosazovat velmi prospěšné kroky a všeobecně užitečné, ale také se z něj může stát Saddám, který ideologicky netáhl už skoro nikoho, ale kde nebyla myšlenka, tam byla armáda a mezinárodní podpora (pravda, on je typickým příkladem toho, že se jde pohnout, i když chybí ta většinová podpora). Ale neházejmě to jen na BV, stejně takovými kulty byl i třeba "Slobo" Miloševič v Srbsku, nebo jeho chorvatský sok Tudjman. Asi to celkově mají lidi stále zakódováno v genech, tendence následovat alfu smečky.

Nemůžu se nezeptat na nejožehavější téma současnosti. Soud s bývalým iráckým diktátorem Saddámem Husajnem. Co si myslíš o Saddámovi jako takovém?

Opouštějíc dekorum bych ho charakterizoval jako bezohledného, krutého parchanta. Opravdu těžko na něm najít něco pozitivního. Mně se to zatím nepodařilo.

Takže rozsudek smrti jest pro tebe adekvátním trestem?

To je otázka. Nebude to mít v tomto případě až příliš lehké? Ale ano, ten trest rozhodně není nezasloužený. Ovšem druhou věcí je, zda opravdu oběšen bude...

Vraťme se však v čase, do dob kdy Saddám seděl ve svém paláci a popíjel džus. Měly USA oprávnění zaútočit na suverénní stát?

Mno, tak tohle je o hodně složitější. Ano i ne. Svržení Saddáma je rozhodně největším plusem této akce. Ten zbytek jsou ovšem už jen mínusy. USA měly možnost podpořit svržení Saddáma již v roce 95, kdy ovšem nepodpořily kombinovanou akci opozičních frakcí, na které se participoval např. Čalabí, nebo současný prezident Talabání spolu s nespokojenou důstojnickou klikou. De facto svou nečinností a odmítnutím podpory úmyslně udržely Saddáma u moci. V tomto světle je pak všedevastující vlastní intervence neomluvitelná. V zrcadle těchto skutečností je jasné, že nešlo o svržení Saddáma, ale o rozšíření vlastní mocenské základny, což se ovšem nepodařilo.

Jak je podle tebe možné, že se z území Mezopotámie, ústřední kolébky civilizace tak jak ji známe dnes, stalo místo, které se zmítá ve vnitřních i vnějších nepokojích, jeho obyvatelé strádají a každý den zde umře minimálně jeden americký voják?

Těch důvodů je nekonečně. Stagnace rozvoje je dost úzce spojena s krizí vlivu Osmanské říše. Při postupném rozpadání, či odlamování kousků OŘ do praciček koloniálních mocností se prostě tento region dostal do přílišné stagnace, navíc spojené s necitlivě načrtnutým územím Iráku. Máme tu Kurdy, sunnity, šíity. Kurdové nedostali slibovaný Kurdistán a kopou kol sebe. Minoritní sunnité se za Saddáma dostali do čela státu a byli tam násilnými represemi udržováni, takže nenávist šíitů vůči nim jen rostla. A nyní přišly USA, svrhly sunnity i s jejich rozvinutou infrastrukturou a řeklo "udělejte si demokracii".

Jenže kde nefunguje policie, armáda, infrastruktura byla vyvrácená do základů, protože patřila "těm zlým" (což je ale hloupost) a všichni cítí, že přišel jejich čas urvat si svůj právoplatný díl, tam nemůže být mír. Klanové společnosti se opětovně dostávají dopředu, Kurdská autonomie naštěstí ukončila občanskou válku, ovšem na druhou stranu se do Iráku víc a víc dostává vliv šíitského Iránu. A uprostřed toho všeho sedí US Army, která zlikvidovala cokoliv, co mohlo být oporou vlády a ještě naprosto neobratnými kroky podněcuje více a více násilí.

Před nějakými pěti-šesti lety o organizacích jako je Al-Kájda, Fatah, nebo Hamas věděl málokdo. Nyní prakticky není dne, kdy by nebyla alespoň jedna z jmenovaných zmíněna ve sdělovacích prostředcích. Je obraz, který utvářejí tuzemští reportéři pravdivý, anebo se přiklánějí spíše ke "když je to ve světě bráno jako špatný, tak tady to taky bude špatny"?

Tuzemští reportéři odvádějí vskutku mizernou práci. Většinou jim chybí relevantní informace, pohled "druhé strany", přehled. Ať už jde o noviny, nebo o televizi (občasné exhibice na čt jsou skoro k pláči). Tedy, nechci házet všchny do jednoho pytle, ale Turečka máme jen jednoho:) Já beru, že nemohou být všestranně obeznámeni s celým spektrem téhle problematiky, ale pokud jsou občas jejich znalosti opravdu mizivé, tak se snad nemusí vyjadřovat svými velmi často "mimomísovými" příspěvky. Zvláště při uvědomění toho, jakou moc jako média mají.

Na druhou stranu se můžeme "pochlubit" uneseným reportérem, Michalem Kubalem. Myslíš, že i tento aspekt mohl sehrát určitou roli v usuzování jeho kolegů/pracovníků ostatních médií?

Neřekl bych, maximálně mu možná někdo záviděl publicitu?:) Já bych řekl, že z tohoto hlediska je Čech odolný jedinec a toliko sebou nenechává pohnout. Spíš bych viděl v celkovém postoji mainstreamové postoje, vztahy k určitým politickým směrům a obava před nařčením z něčeho "ošklivého".

Zdá se ti v pořádku, že Američané tři roky po invazi do Iráku stále nestáhli své jednotky? Může na tom něco změnit vítězství demokratů v letošních senátních volbách v USA?

No, teď tě možná překvapím, ale zdá se mi to vcelku OK. Při stupni rozvrácení celého Iráku by bylo ještě větší chybou odejít a nechat tam po sobě jen ten bordel. Na druhou stranu, jejich počínání tam je zase jednou velkou chybou. Takže – zůstat ano, ale jinak. Pracovat na obnově toho co zničili a ne tam vytvářet další problémy.

Co se týče vítězství demokratů, je to otázka. Před týdnem bych řekl, že ne, ale GWB najednou opravdu trapně obrací, je skoro až podlézavý a je docela možné, že ve své snaze neudělat ze sebe nejhoršího prezidenta USA udělá další divný krok. Problém je v tom, že v tuto chvíli by mohla v Iráku při absenci supervizora vzniknout nepěkná občanská válka. I když ona už tam skoro je...

Kdo myslíš, že bude příštím prezidentem USA a co se tím podle tebe změní?

Jaj, vědět to, hned hledám sázkovku, kde bych si vydělal na zbytek života:) Těžko říct, přiznám se, že ve vnitropolitické situaci USA se zas tolik nevyznám, navíc GWB má před sebou ještě tuším dva roky a to se může stát mnoho věcí. Ale řekněme, že dopředu možná půjde Hilary Clinton a docela mne překvapil krok ex-starosty NY, Giulianiho (doufám, že jsem ho napsal správně), kterému také dávám slušné šance. Ale co se změní, tak to si tuplem nedovolím hádat.

No a pokud ses ptal na to z jaké strany bude, tak to vyjde na stejně:) Jako USA je v tomhle strašně ovlivnitelné přímo sobnostmi. Stačí jedna sexuální aférka a má to větší efekt než desetitisíce mrtvých. Vlastně si taky pěstují ty kulty osobnosti:)

Blízký východ byl ve formách vlády vždy specifický. Domníváš se, že jde naroubovat na několik století zaběhlou tradici demokracii takovou, jakou ji známe my a navíc toho docílit, jak se říká "lusknutím prstu?"

No, nevěřím v to. Minimálně ne takovýmto stylem. Podívej na Palestinu. USA tlučou do bubnu, že nebudou akceptovat jinou vládu než tu, která bude demokraticky zvolena. A ve volbách, které i zahraniční pozorovatelé odsouhlasili jako plně regulerní zvítězil Hamas a co se stalo? USA a přidružení spojenci odmítají Hamas a chtějí někoho jiného. Podobné to je v Iránu. Jaký to bude mít efekt na ty státy, kde by případné demokratické zřízení teprv čekalo? Těžko najít způsob jak více prohlubovat pocit frustrace a manipulace z určitých kruhů u mnoha obyvatel tohoto regionu.

Jakou vidíš prognózu do budoucna? V horizontu kolika let by se mohla situace relativně ustálit?

Budu pesimista – za dlouho. Lépe řečeno vidím tak nějak celosvětový vývoj jako neustálé soupeření o moc a momentálně se globálně přesunuje ono soupeření právě do regionu BV. Dokud bude třeba ropa, tak bude zájem směřován sem – to není zbulvarizované "za vším je ropa". Pouze konstatování, že pohnutky mocných jsou vždy směřovány za nejcennějším "zlatem" své doby, ať šlo o zlato, lidi, půdu, nebo nyní ropu.

Závěrem snad jen pro odlehčení. Co tě tolik fascinuje na Blízkém Východě? Proč ses začal významněji zajímat právě jím?

No, je to poměrně fascinující region jak z pohledu historie, tak současnosti. No dobře, poměrně je slabé slovo:) Poměrně jasně se ve mně zájem vzbudil příchodem na nový obor na VŠ, kdy se přede mnou rozestřely netušené obzory a informace. Něco jako když vyjdeš na kopec a zjistíš, že za hřebenem není ta otlučená chalupa ale nádherný hrad, který dostatečně detailně neprozkoumáš ani za rok.

A navíc, současná mezinárodní politika se kolem BV točí víc a víc, a když člověk začne rozkrývat, že ne vše je tak jak je mu mediálně předkousáno, nutí tě to zkoumat dál a dál... což asi znáš sám.