Konzole na ústupu?

Někdy v roce 2001 už bylo pomalu jasné, že první PlayStation musí definitivně vyklidit scénu a udělat místo svému černému nástupci. Tehdy jsem PSX vlastnil taky a řeknu vám, není to moc fajn pocit, vlastnit doma platformu, která pomalu, ale zatraceně jistě umírá. Moc dobře vidět to bylo na stránkách prvního PlayStation Magazínu, který začal vyhrazovat čím dál tím více prostoru pro dříve okrajovou rubriku "PS2" a stránky zaplavovaly "zbytečné" rubriky typu "Kup deset klasických her za co nejmenší cenu" a podobných, které se sice velmi dobře četly a často poskytovaly docela zajímavé informace, ale...ano, bylo vám to prostě jasné.

Ale i v té době vycházely zatraceně dobré hry, jenom se na ně už neupírala zářivá světla reflektorů (sorry za to klišé). Pokud by totiž vyšly třeba v roce 1997, tak by se z nich dost možná stala série, která by vycházela dodnes. Takhle ale zůstalo jen u jednoho dílu na umírající platformě, který si téměř nikdo nekoupil a dnes jejich názvy ve skutečnosti nikdo nezná. Pokud byste ale měli chuť se ponořit zpět do světa PSX, kterou já osobně považuji za poslední "klasickou" herní konzoli, a vyzkoušet některé neobroušené drahokamy, které lze sehnat třeba na eBay za babku, tak můžete s klidným svědomím sáhnout po následujících třech hrách.

The World's Scariest Police Chases

Tuhle hru se snažím na blog (nebo vlastně kamkoliv) propašovat už hodně dlouho, ale zatím nebyla žádná pořádná příležitost. Jedná se o hru v principu podobnou sérii Driver, ve které ovládáte policejní vůz, jehož posádka se snaží překazit zločiny, jenž mají předobraz v reálném životě (provázanost se stejnojmennou v USA populární TV sérií není náhodná). Celkem dvacet misí vás svou obtížností skutečně vycvičí a ačkoliv grafika není nijak excelentní, protože kvalitnější textury zkrátka narážely na kapacitní limity CDčka, za takových pět liber určitě stojí.



Sheep, Dog, 'n' Wolf

Právě tahle hra je dost často brána jako taková labutí píseň prvního PlayStationu. I proto byla mnoha lidmi přehlížena jakožto extrémně nadhodnocená, neboť "jistě" vysoké známky tehdy sbírala prakticky jen proto, že ostatní tehdejší hry byly tak špatné. Jenže pokud si ji dnes vyzkoušíte, tak zjistíte, že kdyby vyšla teď, tak ji celé herní publikum bude velebit jako perfektní vtipnou oddychovku, která kombinuje prvky plošinovky, logické hry a adventury. Tvůrci z Infogrames se po kreativní stránce skutečně vydali na maximum a, po vzoru skutečných cartoonů, se budete smát od začátku až do samotného konce.



C-12: Final Resistance

A na závěr opravdový bonbónek. Střílečku C-12 se mi před nějakými osmi-devíti lety povedlo objevit zcela bez recenzí a jakékoliv reklamy. Až následně jsem se tak dozvěděl, že hra je prý krátká (dohrání mi trvalo asi čtyři dny perného hraní od rána do večera), grafika patří k tomu nejlepšímu na PSX (moc se mi nelíbila, ale špatná teda rozhodně nebyla) a hratelnost připomíná sérii Syphon Filter (já v ní spíš víděl takový Medi-Evil, který měli, spolu třeba s Primal nebo 24: The Game, na svědomí kupodivu stejní autoři). To, co dělalo z téhle hry před pár lety unikát (minimálně v porovnání s tehdejší konkurencí) byl jednak příběh se spoustou perfektně udělaných zvratů, dále ovládání, které bylo absolutně bezproblémové a také neustále se měnící prostředí, kdy jste prakticky nenarazili na dvě stejné úrovně.



Pomohlo? Mám radost. Nepomohlo? Chjo.