Ultimátní kombo

Dneska už se to zdá skoro neuvěřitelné, ale před nějakými dvanácti lety lidem fakt stačilo, když na obrazovce běhali dva lidi, mlátili se hlava nehlava a občas do toho třeba sekli fireball. Dnes tam musíte mít minimálně zbraně, destruktivní prostředí, nebo alespoň plně trojrozměrné bojiště, po kterém můžete libovolně pobíhat. Takový Street Fighter 4 ale ukázal, že i dnes se dá udělat dobrá bojovka. Jen se musíte vysrat na všechny moderní serepetičky. První PlayStation ale bojovkami doslova překypoval a nebyl snad ani jeden jediný měsíc, kdy by se neobjevil alespoň jeden nový kousek. Spousta z nich byla děsně nudná, některé byly prostě jen průměrné a pár jich bylo tak úspěšných, že se je ostatní jali ve velkém kopírovat.

O tehdejší popularitě bojovek svědčí také to, že jen málokterý majitel PlayStationu neměl doma alespoň jeden díl série Tekken, jejíž první tři díly (hlavně tedy dvojku) považuju za ty nejlepší bojovky pod sluncem. Nebylo to ale jenom o Tekkenovi. Skvěle se prodávala i celá řada dalších bojovek, jenom si na ně zkrátka po těch letech nikdo už ani nevzpomene. Tedy, skoro nikdo, že ;)

Soul Blade

Úžasný bojovkový nářez a zároveň nejvážnější konkurence pro Tekkena v té době. Stojí za ní firma Namco, která si tak vlastně sama musela vytvořit konkurenci, ale ozvláštnila ji hlavně přidáním zbraní a štítů, které nikdy předtím nebyly tak detailní a propracované. To dotvářela pochopitelně vynikající grafika, na kterou je i dnes radost pohledět. Jak znalci asi tuší, jedná se o předchůdce série Soul Calibur, která vychází dodnes.



Bushido Blade

Největší zvláštností této bojovky byl fakt, že i jeden jediný přesný úder (nebo spíše sek mečem) mohl být smrtící. Teoreticky tak bylo možné ukončit souboj i prvním chvatem. Jakkoliv to zní nudně, tak se jednalo skutečně o výtečnou zábavu, kterou ozvláštnil rozmanitý výběr zbaní a hlavně netradiční místa, na kterých se bojovalo. Do té doby skutečně na trhu nebyla bojovka, ve které by se oba zápasníci ocitli po pás ve vodě a byli omezeni jen na pomalé pohyby a jednoruční zbraně. Jakýmsi pokračovatelem série Bushido Blade je Kengo na PS2, popřípadě Sword of the Samurai, oblíbený to titul Lukáše Grygara, opět na téže platformě.



WCW Nitro

Tahle hra je pochopitelně odpad a patří do popelnice ;), ale zmiňuju jí tady proto, že právě díky ní jsem se poprvé dostal do kontaktu s podivným sportem wrestling. Hlavně tedy prostřednictvím perfektního intra a hlavně neskutečně neuvěřitelných "rantů," tedy vychloubání jednotlivých bojovníků. Ta videa jsou tak strašná, až jsou vlastně úplně geniální. Schválně mrkněte na Hulk Hoganovo. Jestliže si ale chcete na PSX užít opravdu parádní simulaci wrestlingu se vším všudy a plným nášupem (tehdy aktivních) licencovaných wrestlerů, rozhodně vyzkoušejte mimořádně zábavný kousek WWF Smackdown.



Cardinal Syn

Jasně, je spousta mnohem lepších her, které by si zasloužily zmínit, ale kdy sakra budu mít zase příležitost se o Cardinal Syn vyžbleptnout? :) Tuhle úplně obyčejnou (ačkoliv možnost plně 3D pohybu a bonusy přímo v aréně nebyly v tehdy úplně obvyklé) bojovku s mírně nadprůměrnou grafikou si pamatuju jen a pouze díky tomu, že jsem si v té době zhruba na půl roku přestal kupovat PlayStation magazín a právě na jednom z posledních demo CD jsem měl i demoverzi Cardinal Synu, tudíž jsem ji "musel" hrát celý ten půlrok. Podle toho, co jsem si o ní nedávno zjišťoval, se jedná o naprosto extrémní raritu, kterou skoro nikdo nemá a na eBay za ní zaplatíte pěkný balík. Ne, nemám ji a ani mít nechci. Stačí mi demo. A vám asi bude stačit video právě z toho dema :)