Pálit ostrými

Akce z pohledu první osoby na konzolích nemohou nikdy fungovat. Stejně jako strategie, že jo? Je pravda, že docela dlouhou dobu tomu tak bylo. Koneckonců, ovládat střílečku pouze za pomoci D-padu je opravdu peklo. Jenže ovladač k PlayStationu disponoval ještě čtyřmi předními tlačítky, které pochopitelně nezůstaly nikdy nevyužity. Ať už se jimi mířilo nahoru a dolů, či se s nimi prováděly úkroky (asi nejlépe se povedlo toto ovládání v druhém Quakovi), vždy se to s nimi nějak zpytlikovalo. Stříleček na PS1 bylo kupodivu jako máku, ale v naprosté většině lépe dopadaly ty, které byly originální, původní, než předělávky z PC.

Disruptor

Disruptor vyšel dlouho předtím, než se první PlayStation stihnul v Čechách vůbec nějak úspěšně zakořenit. Znát jsme ho tedy mohli jen ze stránek časopisů. A jak v Levelu, tak ve Score si vysloužil hrozně moc bodů. Právem. Ačkoliv nenabízel už tehdy prakticky nic nového a vystačit si musel s digitálním směrovým křížem (analogové páčky přišly na trh až o něco později), tak se ovládal skvěle, vypadal skvěle a hlavně se skvěle hrál. Dnes už to sice taková sláva není, přeci jen, není důvod, proč se nepustit spíše do ostatních zde zmíněných titulů. Ale minimálně pro člověka, který by si rád vyzkoušel všechny zajímavé střílečky pro první PlayStation to může být velmi vydatná potrava.



Medal of Honor: Underground

První Medal of Honor na PlayStation byla nefalšovaná pecka a kdo si ještě dnes nevzpomíná na památnou poslední "únikovou" misi s kyslíkovou maskou, tak ten ať třeba shoří. Druhý díl se na něj snažil v lecčems navázat, ale jen málokdo si na něj dnes vzpomene. Ačkoliv k celé sérii patří velká míra realismu, tak v posledních úrovních jsme nebojovali proti nacistům, ale i proti obživlým rytířům a v jedné z misí se producírovali před nácky s fotoaparátem v ruce. Byla to velká švanda a dneska už to pochopitelně k nějakému vážnějšímu hraní není, ale přeci jen jednu věc si neodpustím. V kolik hrách od té doby jste viděli, že by nepřátele zalehávali granáty? No?



The World is Not Enough

Bondovka. Co víc k tomu říct. Hrál jsem jí kdysi v NTSC formátu, tudíž šla jenom černobíle. A navíc na černobílé televizi, takže šla jenom černobíle. Ale zábava to byla naprosto bezkonkurenční. Vyšla těsně předtím, než se na trhu objevila PS2 (no, možná vlastně souběžně) a tím pochopitelně utrpěla její popularita. Kromě střílení jste v ní mohli používat spoustu zajímavých technických udělátek a sledovat mnoho sekvencí přímo z filmu. Do té doby (a vlastně i od té doby) jsem nehrál žádnou podobně kvalitně udělanou filmovou hru a odteď si na ni budu pamatovat kdykoliv se mě někdo zeptá, jaká filmová hra je nejlepší. Fakt.



Lifeforce: Tenka

Tenka byla vůbec první first-person střílečka, kterou jsem na prvním PlayStationu kdy hrál. A spousta z vás na tom asi byla stejně, protože demoverze se nacházela na Demu 1, které bylo přímo v krabici s konzolí. Tenka byla inovativní hned v několika směrech. Předně tím, že jste po celou dobu měli jen jednu jedinou zbraň. Ovšem na ni jste si navěšovali spoustu zajímavých upgradů - ať už to byl laser, raketomet, nebo třeba pokladač min. Dále to byl design úrovní. Jednou jste museli odnést všechny miny do bezpečnostního kontejneru, podruhé zase povypínat v přesně daném pořadí extra horkou páru a jindy zase stačilo všechno a všechny postřílet. Graficky vypadá hra i dnes velmi slušně a hudba je přímo fantastická. Faktžejo.