Velitelská místnost

Strategie na konzolích? To přeci nikdy nemůže fungovat. Joypad nikdy nedosáhne přesnosti myši a tak vůbec. Je sice pravda, že to chce trochu zručnosti ovládat klasickou strategii typu C&C na digitálních šipkách obyčejného d-padu, popřípadě lehce přesnějších analogových páčkách, ale rozhodně se nejedná o nic nemožného a ani principielně špatného. Koneckonců, právě na PS1 většinou vycházely (snad jako na vůbec poslední konzoli) strategie přeportované z PC v poměru jedna ku jedné, tedy žádné ohledy právě na joypad. K PlayStationu bylo sice možné připojit originální Sony myš, ale v mém okolí jsem neznal nikoho, kdo by ji buď vlastnil, nebo dokonce věděl o její existenci. A byť strategických titulů na PS1 v porovnání s ostatními žánry moc nebylo, přece mi jich pár utkvělo v paměti.

Wargames: Defcon 1

Ačkoliv na PC se jednalo o poměrně hardcore realtime strategii, verze pro PS1 byla lehkým mixem právě strategie a klasické arkádové střílečky. Mohli jste se totiž přímo vtělovat do jednotek na bojišti a přímo je tak ovládat. Většina hráčů pochopitelně nakonec skončila u vrtulníku, se kterým jste měli pod křídly jak přehled nad bojistěm, tak obrovskou palebnou sílu. Ovšem už v demoverzi jste si mohli vyzkoušet jak řežbu v pomalém, ale extra nabušeném tanku, tak pohyblivém jeepu. Ačkoliv se rozhodně nejedná o titul, který by se dal doporučit někomu, kdo je celý život zvyklý na různé Civilization-hry, přesto jde o fajn záležitost, která doplatila právě na nevhodně zvolený žánr.

(a mimochodem, tahle mise je "z Prahy!")



Z

Hra, kterou je nemožné najít ve vyhledávačích, pokud neznáte správná klíčová slova, se s ročním skluzem objevila i na PlayStationu. A i v této verzi se jednalo o naprosto frenetickou akční strategii, ve které rozhodovaly hlavně reflexy, nikoliv důmyslné strategické uvažování. Tím, co odradilo většinu hráčů, byla jistě nutnost naučit se naprosto každou misi nazpaměť a zcela automaticky udávat povely jednotkám. Pomalý d-pad (hra vyšla ještě před prvním Dual Shockem) zkrátka neumožňoval nějaké manévry s větším počtem jednotek, tudíž jste je na klíčová místa posílali po jedné a ve finále v jednom velkém chumlu poslali na hlavní základnu nepřítele. Čím se však PSX verze mohla oproti verzi pro PC pochlubit jistě byla vylepšená grafika, která i dnes na velkých televizích vypadá stále velmi hezky (odzkoušeno). Navíc verze pro PSX, která výborně jede i na PS3, je asi jedinou možností, jak si hru dnes zahrát, neboť rozjet PC verzi na dnešních moderních strojích je dost komplikované.



Hogs of War

Válečná prasata se v lecčems podobají sérii Worms. Ovládáte v ní komando prasat, bojující proti jiným prasatům za použití všemožných zbraní (většinou z druhé světové války). To vše na trojrozměrném herním plánu s možností zcela libovolného pohybu, ovšem nikoliv na úkor vizuální kvality. Akce byly rozkouskovány na tahy a na každou akci jste měli určitý časový limit - zkrátka jako Worms. Nechyběl dokonce ani velmi osobitý humor, z něhož vynikalo hlavně kníkání čuníků při zásahu. Důvodem zapadnutí tohoto titulu bylo hlavně datum vydání. Hogs of War se totiž objevili až na samotném konci aktivního života prvního PlayStationu a zařadili se tak vedle zde již zmíněných her jako Sheep, Dog, 'n' Wolf a C-12, byť rozhodně nezaslouženě. Koupit si je každopádně můžete přímo z PS Store na PS3 a alespoň zpětně si tak připomenout jednu parádní klasiku.



Command & Conquer

A na závěr něco důvěrně známého. První díl série Command & Conquer na PlayStationu nepřinesl naprosto nic nového oproti PC verzi, nicméně měl velmi dobře řešeno ovládací rozhraní. Dle mého soukromého názoru ještě o trochu lépe, než stejně dobrý Red Alert, rovněž na PSX. Rychlost posuvu kurzoru nebyla v tomto případě až takový problém, neboť u C&C se tehdy zkrátka moc nehrálo na nějaké klik-festy, ale spíše na postupné skládání jednotek do svazů ke klíčovým přístupovým bodům a v momentě, kdy jste jich měli dost, jejich hromadný odjezd směr nepřátelská základna. Mimochodem, tuhle hru si můžete koupit na PS Store za pakatel.