Poklad #11: Space Hulk: Vengeance of the Blood Angels

Čas od času se v nějakém starším Levelu, či Score (tam častěji) vyskytla recenze na libovolnou hru, která byla uvozena nějakým příběhovým textíkem. Namátkou si vzpomínám třeba na recenzi Rainbow Six od Boba Koutského. První tři odstavce byly celé o popisu jedné jediné mise stejnou formou, jako byste to četli v nějaké dobrodružné knížce. Pochopitelně to stálo z uměleckého hlediska za prd a dneska už by to asi v žádném z časopisů neprošlo, protože dneska už se prostě recenze takhle nepíšou, ale pro mě to mělo jednu velkou výhodu. Na tu hru si pamatuju dodnes a díky těm pár řádkům k ní mám vytvořenej nějakej vztah. Stejná situace panuje i u Space Hulk: VOTBA (bezva zkratka, mimochodem). Doteď se mi vybavuje článek v Levelu, kde Martin Kalivoda psal ve svojí recenzi pasáž o průchodu chodbou, kterou tapetoval rozšmelcovanými kusy "genestealerů" a sám jako "terminátor" jenom kryl postup ostatních k východu. Nebyl jsem z toho tehdy dvakrát moudrý. "Genestealer" jsem vyslovoval jako "genestýler" a "terminátor" pro mě byl Schwarzenneger. Ale zaujalo mě to a pamatuju si to dodnes.

Samotného Space Hulka jsem hrál až minulý víkend. Hra vyšla v době (1996), kdy jsem ještě počítač neměl a jediné moje spojení s hrami byla polská konzole Pegasus s věčně poruchovými ovladači (a zašlou cartridge se hrou Ultimate Stuntman). Navíc svět Warhammeru mi byl až donedávna naprosto cizí a vůbec jsem nechápal, co že je na něm tak úžasného. To tedy nechápu dodnes, ale minimálně vím proč to někomu tak úžasné přijde. Před týdnem jsem ale recenzoval hru Space Marine a při té příležitosti jsem se rozvzpomněl právě na Space Hulka. Našel jsem si pár videí na YouTube, chvilku obdivoval jak to už tehdy mělo věci jako možnost umístit radarovou sondu na určité místo, neprůchozí dveře skrz které bylo možno střílet a inteligentní komunikaci mezi vojáky a nakonec si hru velmi pokoutným způsobem sehnal. A asi ani nemusím psát, že je úplně super.

To, co mě hodně zaráží, je fakt, že zatím nikoho nenapadlo udělat pokračování. Obzvlášť v týhle době, kdy se pokračování a HD předělávek a restartů a prequelů známejch značek objevuje každý den alespoň tisíc (jestli nějaká je, tak mi pls rozšiřte obzory, dík). Pokud chcete být úplně přesní, tak pokračování vyšlo, v roce 2006, ale šlo jenom o jakousi hříčku na mobily, která nemohla původní fandy uspokojit. Jen si to představte - ryze taktická akce, ve které je protivník, kterého sice můžete zabít prakticky jedním výstřelem, ale on má výhodu v počtu, milion větracích šachet, ze kterých na vás něco může v každé chvíli skočit, domlouvání přes headset a vzájemné krytí zad. To je přece recept, který (s malými obměnami) dobře funguje v Left 4 Dead, tak proč nikoho ještě nenapadlo vzít starého dobrého Space Hulka a vyrejžovat na tom nějaké peníze/udělat fakt dobrou hru?

V rámci toho, že Electronic Arts se chystají na GOG uveřejnit poslední várku starejch klasik, a ještě si nevystříleli ty největší hity, doufám, že by jednou z nich mohly bejt i obě dvě Space Hulk hry (i když, stačila by jen ta druhá, protože ta obsahuje i jedničku). Jednak proto, abych si je mohl koupit legálně a ve fungující Windows verzi, a taky proto, že by se o hře mohlo začít trochu mluvit - třeba článek na Rock Paper Shotgun je v takovým případě samozřejmostí. A pak by mohlo vyjít i nějaký pokračování, fandovskej remake na CryEnginu, nebo tak něco. Každopádně by byla škoda zapomenout na tuhle patnáct let starou pařbu jen proto, že takovej typ her už se dneska jaksi nenosí.

Pokud se vám Space Hulk: Vengeance of the Blood Angels líbí, zkuste také MechCommander, UFO: Enemy Unknown, Jagged Alliance 2