Poklad #12: TOCA World Touring Cars

Matně si vzpomínam na svou první zkušenost se závodní hrou. Byl to automat v jabloneckém bazénu, který vypadal jako malá bugina, měl dva volanty a jezdilo se v něm po pláži, kde se muselo vyhýbat popadaným kmenům a kamenům. Těsně potom mi kamarád ukázal první díl Lotusu a to stačilo, abych si k rychlým kolům vytvořil velmi pozitivní vztah. Ne, nikdy nepatřily do mých TOP oblíbených her, ale třeba u prvního i druhého Gran Turisma jsem strávil opravdu hodně hodin. A pak byla ještě jedna hra, na kterou si dneska moc lidí v mém okolí nepamatuje. Nebo spíše si nepamatuje na tenhle konkrétní díl - TOCA World Touring Cars. Jak už je z názvu patrné, jedná se o pokračovatele kdysi známé závodní série TOCA od britských Codemasters.

A i když jsem měl hlavně k první TOCA hře dost kladný vztah, tak mě nikdy nebavila tolik jako právě WTC. Důvodů bylo hned několik, ale je možné je shrnout pod slovní spojení "pocit z jízdy". Dlouho předtím a dlouho potom jsem neměl ten pocit, že mám plně pod kontrolou celé auto a zároveň nejde o ryzí arkádu. Tehdy snad jenom v F1 '99. A uznejte, když se v posledním kole závodu dostanete sérií šťastných náhod a precizně projetých zátačkách na první místo, o které musíte bojovat na každém metru asfaltky, tak to je fakt zážitek. Jsem celkem cholerický hráč a pokud mi něco nejde, tak mlátím do všeho kolem sebe, nebo jsem extrémně naštvaný. Ve WTC mi trvalo děsně dlouho, než jsem se naučil ovládat všechna auta. A vzhledem k tomu, že jste skoro po každém závodě přecházeli pod křídla úplně jiného týmu (a tím pádem usedli i do úplně jiného auta), tak nebyl moc čas si zvykat na jeden konkrétní stylu jízdy. Člověk se musel neustále přizpůsobovat, což mohlo působit velmi frustrujícím dojmem, ale ve výsledku i tohle částečně přispělo k tomu, že mě hra tak bavila.

K WTC mě ale vážou ještě dvě hodně osobní vzpomínky, z nichž hlavně tu druhou asi málokdo pochopí. Poprvé jsem hru zaregistroval pochopitelně v Oficiálním PlayStation Magazínu. Ne na demo CD, ale skrz preview, které bylo poseté obrázky nádherně vypadajících aut. Asi o dva měsíce později přinesl strejda krabičku s novými hrami, mezi kterými byla právě WTC. Pochopitelně jsem neváhal ani minutu a CDčko si od něj půjčil. On tehdy stejně hrál jenom Tekkena 3 a pomalu začal šetřit peníze na PS2, takže ani nezaregistroval, že jsem mu ho už nikdy nevrátil. A druhá vzpomínka se váže ke hrám na PS1 obecně. Měl jsem totiž takový zvyk, že jsem pokaždé při hraní vypnul zvuk a poslouchal u toho radio. Poprvé jsem to myslím praktikoval u ISS Pro Evolution 2, nebo druhého Drivera. A u WTC si moc dobře pamatuju, že jsem to hrával většinou v noci, nebo v sobotu dopoledne a poslouchal u toho povídání na Frekvenci 1. Poznámka pro hnidopichy - tehdy se tam probírala ještě docela zajímavá témata, ne nějaké sexy životy a podobné blbosti.

I když WTC World Touring Cars všude možně po světě dostávala desítky a byla označována za vrchol závodních her na PS1, dost pochybuju, že se jí prodalo víc, než takového Gran Turisma. Nebyla zkrátka pro každého, protože vyžadovala poměrně velkou časovou investici, než se jí člověk naučil vůbec ovládat. Mimochodem, dodnes mám na memory kartě ke svému PlayStationu uloženou pozici těsně před "koncem", kdy mi zbývají odjet snad dva závody. Celkem tam totiž v systému šampionátů šlo získat 600 bodů, deset za každý závod. Pamatuji si, že předposlední závod na okruzích v Japonsku se mi nikdy nepovedlo dokončit lépe, než na druhém místě a ten poslední, který byl kdovíkde, jsem nedokončil vůbec. Velmi pochybuju, že bych se k téhle hře kdy vrátil, protože už  zkrátka nemám v rukou ten správný skill, ale pokud jo, tak si to rozhodně nenechám pro sebe :)

Pokud se vám WTC World Touring Cars líbí, zkuste také

Porsche Challenge, Colin McRae Rally 2.0, Gran Turismo 2