28. února 2012

Retroware

Musím se přiznat, že když jsem do pravé lišty umisťoval tlačítko "Donate", měl jsem trochu smíšené pocity. Na jednu stranu mi imponovalo, jak s lidovou sbírku uspěl Fuxoft, ale přece jen frekvence, dopad a "závažnost" mých příspěvků není taková, aby mi začaly chodit nějaké horentní sumy, kvůli kterým bych sem třeba mohl dávat jeden článek denně. Zcela upřímně - čekal jsem, že mi přijde buď nic, nebo mi nějaký vtipálek pošle třeba korunu (kterou by si stejně schramstnul PayPal). Jenže za první týden mi přistálo na účtu naprosto fantastických 250 Kč. Na uživení to není, ale fakt mě to potěšilo a jenom utvrdilo v tom, že se prostě vyplatí vést striktně retro blog se zajímavým původním obsahem - byť na něj přispívám opravdu jen jak se mi zachce. Ještě jednou vám všem moc děkuju! I když jste třeba nepřispěli a jenom to tu čtete, komentujete a sdílíte. Děláte mi vážně velkou radost. A kdyby se náhodou na účtu sešla nějaká fakt zajímavá částka (třeba tisícovka, co já vím), tak slibuju, že se tady objeví zase o pár článků víc :)

V tomhle postu ale trochu odbočím od her. Nedílnou součástí mého počítačového života s tehdy nabušeným Duronem 1GHz (bavíme se o letech 2002 až 2004) byla instalace všemožných programů. Tehdy jsem, stejně jako asi každý z vás, hodně experimentoval a snažil se přijít na tu nejlepší kombinaci, která by moc nezatěžovala chabou 128 MB paměť. Zrovna nedávno jsme se s kamarádem zamýšleli nad programy, které vám měřily počet dat stáhnutých z internetu. Různé limitery a časové spínače, které vás třeba odpojily ve chvíli, kdy jste překročili určitý čas/objem stáhnutých dat od internetu, abyste neplatili horentní sumy, tehdy měl snad každý. My teda rozhodně. Táta jednoho dne přišel od kamaráda, který něčím takovým svému synovi zaprasil počítač a pochopitelně se dožadoval téhož. Naneštěstí, tehdy vyšel speciál časopisu Počítač pro každého, na jehož CDčku byl právě výběr z těchto programů.Nainstaloval jsem pochopitelně ten nejjednodušší, který ukazoval čas, protelefonované peníze, ale už neuměl sám odpojovat. Respektive, uměl, ale za peníze, což byl pro šetřivé rodiče dost pádný argument. Věcí, které jsem tehdy houfně instaloval a zase odinstalovával byla hromada. Asi málokdo si v době automatických aktualizací grafických akcelerátorů vzpomene, že tehdy existovaly také "Detonátory" a "Catalysty", jimiž jste mohli svou grafickou kartu popohnat pěkně neoficiálně. Nebo hudební přehrávač Sonique. Nebo prohlížeč Maxthon. Nebo následující čtyři kousky, z nichž dva používám dodnes. Pokud byste si je chtěli také stáhnout, připravil jsem pro vás zapakovaný archiv, kde naleznete instalace. Bez virů, pochopitelně :)

Winamp 5.0

V době, kdy si v kanceláři pouštíme hudbu skrze síťový jukebox a každý si do něj může skrze webové rozhraní nacpat své vlastní písničky se bez softwarových hudebních přehrávačů obejdeme. Když už lidé poslouchají muziku na PC, tak je tomu čistě skrze kombinaci iTunes a Windows Media Playeru, alespoň tedy v mém okolí tomu tak je. Před pár lety ale existovalo mnoho hudebních přehrávačů, z nichž nejlepší byl jednoznačně Winamp. Bohužel, s jeho přechodem na moderní skiny a bobtnáním jeho doplňků pro mě začal trochu ztrácet na atraktivitě. Našel jsem si však jeden (starý) skin, který mám dodnes (je součástí balíku) a proto pokaždé, když reinstaluji počítač, automaticky tahám i Winamp. Je to možná zvyk a dnes už třeba jsou i lepší kousky, nevím. Každopádně na své krásné Coroně, kterou jsem objevil někdy v roce 2005 a furt mi připadá sexy, nehodlám ani náhodou nic měnit :) A verze 5.0 proto, protože je jednou z posledních před oním obrovským nabobtnáním.


Micro DVD Player

Pamatuju si na to jako by to bylo včera. Slavil jsem narozeniny a od kamaráda dostal dva vypálené filmy na CD. Byl to Blade II a Klub sráčů. Ještě předím, než jsem si je ale musel přehrát proběhla následující akce. Kamarád zasedl k mému PC, chvilku s něčím šubroval a výsledkem bylo, že mi přibyla na ploše nová ikona. Byl to video přehrávač Micro DVD Player, který mi chvilku trvalo, než jsem se naučil ovládat. Jeho rozhraní totiž připomínalo skutečné stolní přehrávače, ale na monitoru to přeci jen vypadalo trochu jinak. Ani nemluvě o tom, když jsem se poprvé snažil rozchodit titulky. Kouknul jsem se s ním na spoustu filmů, ale někdy v roce 2006 už jsem ho instaloval spíš z povinnosti. Koupil jsem si tehdy za dva tisíce DVD přehrávač Xoro (což dodnes považuju za jednou z nejlepších investic mého života v poměru cena/výkon) a začal se koukat na DVD z nedaleké půjčovny. Když jsem se teď díval, zda tenhle přehrávač ještě existuje, tak jsem zjstil, že ne. Autor za něj před pár lety začal chtít peníze, ale internet na to asi ještě nebyl připraven, takže veškeré práce utichly a k dispozici už je jenom pokoutně sehnatelná free verze.

SpeedFan

Tohle byl vysloveně užitkový program, který jsem si instaloval spíš proto, že mi to "řekl" Blixa v popisku na tehdejším Level CD :) Jeho výstupem byly všemožné grafy, ale vzhledem k tomu, že hardwaru rozumím asi tak dobře, jako křížkovému vyšívání, tak jsem vlastně ani pořádně nevědel, jestli ta teplota, kterou to ukazuje, je dobrá nebo špatná. Pamatuji se však, že když jsem to ukazoval tátovi, tak se zhrozil a postavil před počítač větráček, protože 40 stupňů je už fakt jako hodně a je třeba to trochu zchladit. Ještě, že přes něj nehodil mokrý hadr. Dodnes mi totiž počítač věrně slouží jako nouzovka, tudíž to asi nebyla moc žhnoucí hodnota :)

Space Monger

Tenhle program používám už spoustu let a pravidelně ho doporučuju kudy chodím. Opět jsem ho objevil na jednom zapadlém CD z PPK, kde ho doporučovali jakožto výborného pomocníka pro práci s přeplněným diskem. Musím jim dát dneska za pravdu. I když jeho jediná funkce je graficky zobrazovat adresářovou strukturu na vašem disku, tak občas dovede odhalit, kam se poděla sedmá rota, respektive kam se zatoulalo těch pár giga, která zaručeně pro nic nevyužíváte. Dodnes má tenhle bezvadný program čestné místo ve spodní liště. Dokonce se ani nemusí nijak instalovat. Stačí ho umístit třeba na plochu a spustit. Třeba vám poslouží stejně dobře, jako mě. Ještě jednou připomínám - všechny čtyři můžete stahovat odsud.


26. února 2012

Rozhovor s Michalem Rybkou & Ondřejem Malým

Poslední rozhovor s Honzou Herodesem a Radkem Friedrichem u vás zaznamenal celkem slušný ohlas. Dík za něj, fakt si toho vážím! Dvojitá porce byla dobrá ještě z jednoho důvodu - víc hlav víc ví a oba dva pamětníci se tak mohli jednoduše doplňovat na místech, kdy si třeba jeden nebyl tak jistý v kramflecích. Proto jsem moc rád, že se mi pro další rozhovor povedlo sehnat další dvojku - známé autory časopisů Score a Level, Michala Rybku a Ondru Malého. Byla to navíc celkem paradoxní situace. S Ondrou Malým jsem totiž rozhovor dělal už před nějakými dvěma lety, ale bohužel onen soubor je nyní už zřejmě nenávratně v trapu.

Oba dva se rozpovídali jak o svých začátcích, tak o nepříjemných okamžicích při změnách na šéfredaktorském postu, konfliktech s vydavatelem a na závěr také o své vývojářské praxi ve studiu Illusion Softworks (dnes 2K Czech). Povídalo se nám velmi dobře, takže z plánované hodinky se nakonec posezení v kavárně protáhlo na hodiny čtyři. Zbylých sto osmdesát minut však neuslyšíte ze dvou důvodů. Za prvé, jednalo se opravdu jenom o krafání nad kafem a za druhé se probíraly docela citlivé věci z historie Score a IS, za jejichž uveřejnění by nám zřejmě leckdo rád rozbil držku :) Každopádně následující minuty jsou i tak extrémně zajímavé a dávají tehdejšímu čtenáři docela fajn vhled do toho, jak tehdy herní časopisy fungovaly.

Opět vás nepokrytě žádám o retweetování, sdílení a vůbec jakýkoliv jiný způsob rozšiřování povědomí o rozhovoru. A pokud jste tu nováčci, tak vězte, že pod tímhle odkazem se skrývají další zajímavé kousky. Přeji příjemný poslech!

audio: Rozhovor s Michalem Rybkou & Ondřejem Malým