Deset nejlepších her za rok 2020

 To byl ale pitomej rok, co? 

Prvního ledna 2020 jsem byl do čtyř do rána v temných ulicích New Yorku (toho skutečného) a povídal si s holkou jménem Amber. 

Prvního ledna 2021 jsem byl do čtyř do rána na online chatu s kamarády, kteří byli také zavření několikátý měsíc doma v karanténě.

A taky jsem hrál hry ještě míň, než v roce 2019. To, co mi za normálních okolností krátí čas a nechává mě ztrácet se ve virtuálních světech, mi s každou prosezenou minutou u televize loni připomínalo, že nic moc jiného dělat nelze. Tak jsem radši chodil ven, na výlety (když to šlo) a koupil si skateboard. A taky jsem hodně pracoval. Pořád v CZC, pořád na Radiu Wave, pořád někde. Pár her jsem loni přece jen (do)hrál. A koupil. Mnohem častěji si teď hry kupuju, recenzních kopií dostávám absolutní minimum. Částečně proto, že se v Questu na novinky moc nezaměřujeme, částečně z časových důvodů. Mám z nich ale mnohem větší radost, protože jich je jednak míň (a já si je tak stíhám mnohem víc vychutnávat) a také to pro mě je větší svátek. Dost kecání, jde se na hry.

-----------------------------------------------

Pozor, toto nejsou hry z roku 2020, ale strávil jsem u nich loni hrozně moc času. Většinou s někým, protože si člověk prostě potřeboval popovídat a u toho něco dělat. Ještě že existuje Discord.

PUBG

No jo, pořád. Už to není tak intenzivní jako kdysi, ale i tak si občas sedneme trochu blíž k televizi, abychom viděli na všechny ty naše kaskáde, kteří se snaží obsadit naše baráky. Mimochodem, jsou na Erangelu a ne, neřeknu vám kde přesně. Ještě byste tam chtěli taky.

XCOM 2

Nemůžu se dočkat, až vyjde třetí díl. Loni jsem koketoval i s tím, že bych dohrál Enemy Within (protože mě hodně zklamalo nové Chimera Squad), ale místo toho jsem si vytvořil šestičlennou partu hic a vydal se nakopat emzákům zadky. Už počtvrté...

Rocket League

Když máte jednoho člověka na PC, jednoho na Switchi a dva na Xboxu, tak není moc her, které byste si mohli zahrát všichni dohromady. Rocket League je jedna z nich a díky tomu, že zápasy trvají plus mínus 5 minut, jde o ideální rychlou jednohubku.

Earth 2140

Ne, bez legrace. Letos jsem si znova zahrál moji oblíbenou strategii z roku 1997. A dohrál jsem ji, což je ještě divnější.

OK, ale teď už teda ty hry z loňského roku. Nehrál jsem Hades, nehrál jsem Half-Life: Alyx. 

Mrzí mě to? Jo.

-----------------------------------------------

10. Resident Evil 3

V roce 2019 mi přepracovaná Resident Evil dvojka učarovala natolik, že se z ní stala moje hra roku. Trojka je pořád fajn, ale její sešup v žebříčku v tomhle případě není ani tak únava materiálu, nýbrž prostým faktem, že to není tak dobrá hra. Ona to teda asi nebyla úplná hitparáda ani v roce 1999, kdy vyšel originál, ale tady přece jen (pro mě) byla očekávání nastavena trochu výš. 

9. Among Us

Totální hit prvních pár týdnů karantény, ke kterému se jen těžko člověk vrací. Potřebujete minimálně 5 dalších lidí, aby to stálo za to, což by nebyl až takový problém. Problém je nedostatek obsahu - tři mapy strašně rychle omrzí a malá variabilita v úkolech taky není úplné terno. Ale mám na ní velmi dobré vzpomínky a sem tam se snažím naší herní/pracovní partu oživit.

8. Animal Crossing: New Horizons

Předchozí díl pro Nintendo 3DS jsem hrál opravdu hodně. A zdálo se, že u tohodle tomu nebude jinak.

Hrál jsem ho prvních pár dní až obsesivně. 

Kupoval jsem tuříny.

Splatil jsem dluh u Toma Nooka.

A počínaje dubnem jsem to zapnul tak třikrát. Ale ten první měsíc bych si chtěl někdy zopakovat.

-----INTERMEZZO-----

Tony Hawk's Pro Skater 1 and 2

Remaster prvních dvou dílů série Tony Hawk jsem si doslova vymodlil. Upřímně jsem si fakt nemyslel, že se toho někdy dočkáme. A že to ještě bude super. Jenže to ve mně zanechalo chuť zahrát si něco nového. Přesně v té stejné grafice, se stejným ovládáním a se stejnou péčí, kterou autoři věnovali předělávce víc než dvacet let starých her.

7. Pikmin 3 Deluxe

Od chvíle, kdy jsem viděl první video ze třetího Pikmina pro konzoli Wii U, jsem si tuhle hru chtěl zahrát. Původní verze ale byla poměrně tuhá a zapínat konzoli jen kvůli jedné hře se mi poměrně rychle omrzelo. Tudíž když vyšla Deluxe verze pro Nintendo Switch, tak jsem po ní okamžitě skočil. A byla to láska na první pohled. Grafika je úžasná, hratelnost neomrzí, ale bohužel to celé skončí moc brzy.

6. Mafia: Definitive Edition

26. září jsem měl k obtížnosti přepracované Mafie na Twitteru jedno takové pěkné vlákno. 

Ale hra je to jinak fajn.

5. Cyberpunk 2077

Je to neuvěřitelně rozbitá hra, ale má v sobě něco, kvůli čemu jsem se do ní chtěl vracet dokud neodjely závěrečné titulky. A to i přesto, že jsem (asi) dosáhl toho nejhoršího možné konce. A to i přesto, že jsem hrál last-gen verzi na XSX. A to i přesto, že pravidelně jednou za tři hodiny spadla. Pro můj kompletní liebesbrief nalaďte příslušný Quest.

-----INTERMEZZO-----

Command & Conquer: Remastered Collection

Remaster prvních dvou dílů série Command & Conquer jsem si doslova vymodlil. Upřímně jsem si fakt nemyslel, že se toho někdy dočkáme. A že to ještě bude super. Jenže to ve mně zanechalo chuť zahrát si něco nového. Přesně v té stejné grafice, se stejným ovládáním a se stejnou péčí, kterou autoři věnovali předělávce víc než dvacet let starých her.

4. Yes, Your Grace

Když jsem si domů přinesl obě dvě nové konzole, tak byl velký hlad po nových zážitcích. Zatímco na PS5 byly alespoň Demon's Souls nebo...Bugsnax...na Xboxu nebylo vůbec nic. Proto jsem vzal zavděk i upgradovanou verzí hry z předchozí generace s tím, že to bude nějaká blbost z Game Passu na hodinu.

Není. Jde o adventuru, strategii, management království a vizuální novelu v jednom. Vše velmi zjednodušené, ale krásné a intenzivní. Nic si o ní nezjišťujte a upalujte si jí zahrát.

3. DOOM 64

Počkej, cože? Tam máš asi chybu, ne? Jasně, Doom Eternal byl su-NE, fakt tam chybu nemám. Doom Eternal je možná boží, ale jen na PC. Na konzolích (kde jsem ho hrál) je to nehratelná a zbytečně těžká blbost věc, kterou evidentně nikdo netestoval na gamepadu. Nikdy jsem u hry neměl tak intenzivní pocit, že mě autoři nenávidí a jsem jim jako hráč úplně ukradený.

Oproti tomu DOOM 64, což byl předobjednávkový bonus (a původní verze vyšla na Nintendu 64), se hrál jedna báseň a donutil mě zahrát si letos i kompletní jedničku, dvojku (obojí komplet bez cheatů vůbec poprvé v životě!) a nakonec i trojku. Není to předělávka těchto her. Jde o úplně původní věc s novými úrovněmi, jednou novou zbraní a jiným stylem monster. Pokud jste ji doteď ignorovali, tak ji neignorujte, ale zahrajte.

2. Deliver Us The Moon

Neměl jsem vůbec představu do čeho jdu. Obrázky byly velmi abstraktní, ale líbil se mi název. Ano, vím, že hra vyšla už v roce 2018 na PC, ale já se k ní dostal až loni na konzoli. A stejně jako v případě Yes, Your Grace se vyplatí nezjišťovat si nic nad rámec toho, že jde o mysteriózní příběh kosmonauta, který musí vyřešit jeden velký problém.

1. The Last of Us: Part II

Kašlat na všechny, kterým se druhý díl TLOU nelíbil jen kvůli tomu, že se v něm postavy nechovají podle jejich představ. Kašlat na ty, kteří si stěžovali na přílišnou depresivnost - tohle nebyl vůbec pozitivní rok a přesto jsem se nemusel nutit do dalšího hraní, jakkoliv nešlo ani na vteřinu o veselou záležitost. Momenty, zážitky, postavy, reverzní motivace, grafika, strach, ambient, smrt, život, hra. Hodně hry. Konec. A pak další. A ještě jeden. The Last of Us: Part II je mnohem víc, než jen součet jednotlivých věcí, ze kterých je stvořena.