Výsledek? Jednička i dvojka jsou pořád v základu skvěle napsané a skvěle vypadající hry. Nehovořím teď o čistě technické stránce (která pochopitelně značně zastarala), ale o designu prostředí, zvolené barevné paletě a celkovému pocitu, který ve vás obě dvě hry zachovávají. Mimochodem, vím, že existuje spousta fanoušků druhého dílu, kterým jednička přijde extrémně pomalá, těžkopádná - u mě funguje nostalgie. Když vyšel první díl, tak jsme se všichni sešli v redakci Levelu a Hrej a koukali na tvorbu postavy. Na první krůčky ve vesmíru. Na dynamicky zvolené kamery při rozhovorech. Kupodivu to funguje i dnes. Hlavně proto, že od té doby nevzniklo moc RPG, které by mohly Mass Effectu nějak obstojně konkurovat.
Jenže je tu ještě třetí díl. A Andromeda, ale na tu jsme tak nějak všichni kolektivně zapomněli. Třetí díl si neumí vybrat, jestli bude akcí, RPG nebo komedií, tak je pro jistotu úplně všechno. Ze všeho nejvíc je ale strašně uspěchaný a jeho konec dává smysl jen s velkým přimhouřením očí. Chtěl jsem si, vlastně taky trochu pro sebe, dát dohromady pár věcí, které mi Mass Effect kazily. Tady jsou.
1. Zbytečně moc akce
Ve všech třech dílech se střílelo, ale posun od občasných přestřelek v jedničce k nonstop kosení zástupů nepřátel ve trojce je hodně znát. Jakkoliv se tvůrci snažili souběžně s tím vyvíjet i engine, aby ta střelba nepůsobila tak těžkopádně, tak zapomínali na fakt, že (speciálně do trojky) nacpali spoustu místností, ve kterých šlo pouze o to vystřílet X nepřátel. Postupem času se z toho stala strašná nuda a rutina, kterou se uměle natahovala herní doba. Možná si na ty chvíle ani nevzpomínáte, protože je překryly ty dobré věci, které ve všech třech hrách byly, ale při opětovném hraní vylezou na povrch ještě víc.
2. Strašně moc postav
Mass Effect je do jisté míry založený na komunikaci mezi postavami, ale už dvojka nabídla velké množství nováčků, jejichž příběh se buď se závěrečnými titulky neuzavřel, anebo přímo vybízel k nějakému pokračování. Přičemž samozřejmě nesmíme zapomínat na skvadru z jedničky. Trojka přidala do mixu další tváře, ale vůbec to nebylo potřeba. Zejména závěrečné pasáže trojky nepůsobily vůbec organicky a v podstatě šlo jen o nutnost rozloučit se s tímhle, přinést pivo tomuhle a ještě naposledy pokecat s támhletím. Hlavně aby se to všechno stihlo a abychom nenaštvali fanoušky tím, že bychom snad na někoho zapomněli.
3. Konec třetího dílu
Když hra vyšla v roce 2012, tak se fanoušci vzbouřili a vymodlili si předělání konce celé trilogie. Rozdíl je ale spíš kosmetický a v EA/BioWare jaksi nepochopili, že fanouškům vadilo něco trochu jiného, než že na konci polomrtvý Shepard mluví s hologramem dítěte o smyslu života. Celý příběh pořád není uspokojivě uzavřený, nenapomáhají tomu ani ÚPLNĚ STRAŠNĚ ŠPATNĚ udělané animované sekvence těsně před finále a velká šablonovitost. Tvůrci mohli svou space operu ukončit jak chtěli, tak udělali tři konce. Ani jeden není dostatečně uspokojující pro vás, kteří jste v sérii Mass Effect strávili desítky hodin a záleželo vám na dobře napsaných postavách.
4. DLC, která doplňují extra podstatnou část příběhu
Dlouho jsem slyšel o tom, že DLC pro dvojku a trojku jsou úplně super a do příběhu dosazují zajímavé věci. Blbost. Minimálně jedno DLC pro dvojku a minimálně jedno DLC pro trojku nepřidává jen něco podstatného, ale ÚPLNĚ KOMPLETNĚ MEGA DŮLEŽITOU ČÁST, bez které příběh v podstatě nedává smysl. Ten rozdíl je ale vidět pouze ve chvíli, kdy si zahrajete hru bez DLC a pak navážete hrou s DLC. Ano, většina DLC je úplně o ničem a trpí takovým tím klasickým neduhem rozšíření ze začátku dekády, kdy šlo opravdu jen o výplň. Ale bez nich se Mass Effect v podstatě nevyplatí hrát (ať už poprvé, nebo podruhé) a problém tkví taky v tom, že minimálně u nás stojí poměrně dost peněz a vzhledem k češtině pro X360 verzi není úplně snadné je sehnat.
5. Tenhle chodící kus masa, který je ve hře jenom proto, že ho mluví béčková céčková celebrita
(regulérně jsem si při jeho googlení nemohl vzpomenout na jméno)
Žádné komentáře:
Okomentovat