Můj příběh s Grand Theft Auto IV

Před skoro deseti lety jsem na Hrej sepsal několik dílů série článků "Deset let s..." nějakou hrou. Tehdy jsem psal o hrách z let 1999, 2000 a říkal si, jak je to sice dávno, ale pořád to uvnitř mě trochu žije. Teď se píše rok 2018 a přesně před deseti lety vyšlo čtvrté Grand Theft Auto. 

Vydání GTA IV je pro mě velký herní milník, ke kterému se tak trochu schylovalo už půl roku předtím. V září 2007 jsem totiž přišel do Prahy a jako vyjukaný novic trávil skoro každou volnou chvilku v redakci Levelu, Oficiálního PS2 magazínu, Hrej a posléze i Next Levelu. Doma jsem tehdy měl staré PC, u sebe ne úplně výkonný notebook a ani náhodou jsem neměl ani peníze, ani prostor na koupi televize, natož jakékoliv konzole.

První hra, která v tomto ohledu ohrožovala mojí peněženku, byl první Mass Effect. Velmi živě si pamatuju, jak se půlka redakce (a velkého hejna externistů) tehdy slezla před televizí, aby sledovala tvorbu postavy a první krůčky v "tom velkém RPG". Na konci roku jsem si našel holku, po Silvestru jsme se spolu sestěhovali a já začal makat jako šroub, abychom si mohli dopřávat něco lepšího, než jen suchou housku. Ve dvou se to lépe táhlo, takže jsem si poměrně rychle našetřil menší částku bokem na svoje radosti, od rodičů si nechal věnovat starší televizi a začal sondovat, jestli bude lepší Xbox 360, nebo PlayStation 3.

Druhá hra, která mě nalomila, byla Battlefield: Bad Company. Opět si velmi živě pamatuju situaci, kdy jsem hrál preview verzi na televizi v redakci končícího OPS2, která měla neuvěřitelně vypálené rohy obrazovky a říkal si, že tohle je asi ta nejlepší střílečka na konzoli, kterou jsem kdy hrál (nakonec to nebylo na plný počet, ale parádní hra to byla stejně). Tehdy většina her do redakce chodila buď na debugové konzole nebo na Xbox 360, tudíž i tohle sehrálo svou roli při rozhodování. Postupem času jsem totiž začal dostávat na recenze trochu lepší tituly než na začátku a kromě toho, že si budu hrát, jsem chtěl svou investici "splatit" co nejdřív zpátky. Ironií osudu je, že jedna z prvních her, kterou jsem recenzoval po koupi X360, byla PS3 exkluzivita Haze.

Finální pošťouchnutí od kamaráda Dalibora, který mě už dva měsíce uháněl, abych si koupil "ten xbox", protože na něm budeme hrát "cotko čtyřku", se ale rozhodně počítala taky.

(mimochodem, tohle je podle mě pořád jedna z nejlepších reklam, kterou kdy jakákoliv hra měla)

Maličká odbočka - Nintendo Switch byla moje úplně první konzole, kterou jsem si koupil "tradičním" způsobem. To znamená, že jsem přišel do obchodu, vysolil tisícovky a šel domů s krabičkou. Pro PS1 jsme si museli s tátou a strejdou dojet do Liberce k jakémusi pochybnému překupníkovi. PS3 jsem si kupoval od kamaráda na parkovišti v Jablonci tak, že si libovolný kolemjdoucí prostě musel myslet, že si předáváme kazety s dětskou pornografií. Staré konzole jako Sega Saturn, Xbox nebo Sega Dreamcast přišly přes Aukro, eBay, případně přes spřátelené kolegy. A spoustu herních hraček jsem dostal na testování v rámci práce.

Xbox 360 jsem kupoval na inzerát od člověka, který se mě 40 minut v jeho bytě snažil ukecat, ať si vezmu spolu s konzolí ještě Halo 3, protože on to teď hraje a je to úplně super a už mu to k ničemu nebude. Podlehl jsem, připlatil pětistovku a za cenu šesti tisíc pět set jsem doma vítězoslavně zapojil všechny kabely do...monitoru mojí přítelkyně, protože ona věnovaná televize od rodičů neměla HDMI ani komponentní vstupy. Ačkoliv jsem už tehdy hrál (a recenzoval) hry na X360, pamatuju si, že jsem měl strašnou radost z toho, že to konečně mám doma (a je to pohodička). Jako první jsme si pustili demo Test Drive Unlimited. Šlo bez zvuku, protože monitor neměl vlastní repráčky, ale šlo.

Druhý den jsem vlezl na Aukro a začal skupovat úplně všechno, co bylo na Xbox 360 a stálo do tří stovek. Burnout Paradise, Kingdom Under Fire, Need for Speed Carbon (ve španělštině), Pro Evolution Soccer 2007. To byly jedny z prvních her, které jsem na Xboxu měl. Postupně jsem objevoval i krásy online hraní, ale jen potají, protože jsme v bytě měli jeden kabel na internet a přítelkyně ho potřebovala k práci. Pak ale přišel ten velký den.

29. dubna 2008. Bylo to úterý a den předtím jsem od rána do večera otravoval v redakci a nechtěl přestat koukat na pre-release verzi, kterou tam kvůli recenzi hrál Farid Starman. Musel jsem ji mít taky. Tehdy v Praze (skrz diskusní fóra) kolovala fáma, že hra je nedostupná a pokud člověk nemá předobjednávku, ideálně měsíc starou, tak si neškrtne. Hned ráno jsem jel autobusem 217 na Anděl a ladmým krokem lehce po desáté zapadl do tamního JRC, které bylo celé polepené výzdobou s motivem GTA.

Prodavači jsem řekl "Máte to?"
On odvětil "A na co?"
"Na Xbox 360" (vždycky jsem si dával pozor, abych neříkal jen "Xbox" ale pěkně konkrétně "Xbox 360")
(chvilka hrabání v kumbálu, vytažení kýžené krabičky)
"1899"

Vytáhl jsem dvoutisícovku a nechal korunové dýško. Bylo mi tehdy úplně jedno, že dám o pár stovek víc, než kdybych si hru koupil jinde/online/pár dní počkal. Byla to moje úplně první "regulérní" originálka za plnou cenu na Xbox 360, se kterým jsem pak prožil spousty let parádní zábavy. Ano, vysbíral jsem i 250 holubů, roztroušených po městě. Ano, prožil si onen "aha" moment, kdy jsme ve třech drandili v multiplayeru městem a přepínali si hudební stanice. Asi i kvůli tomu Xbox upřednostňuju jako platformu, byť zejména v posledních letech mě nabídka jeho her pěkně štve.

Takové momenty ale přichází jen jednou za deset let :)

Narozdíl od telefonátu od Romana, který by v jednom kuse chodil na bowling!